K pečení kváskového chleba mě dovedly mé zažívací problémy. Zjistila jsem, že klasické pečivo, tedy náš „oblíbený chléb Šumava“ a bílé rohlíky mi způsobují bolesti břicha a nepříjemný pocit plnosti. Nejvíce se mi přihoršilo v roce, kdy jsem se připravovala na státní závěrečné zkoušky na vysoké škole. V tu dobu jsem pracovala v mateřské školce a díky školní stravě (mimochodem plné bílé mouky, která nechyběla v žádném z dětských jídel) se mé potíže prohloubily. Samozřejmě svou roli sehrál i stres a když se vše tak pěkně sešlo, tak z toho podle výsledků imunologického vyšetření, vyšly z krve zvýšené hodnoty látek, svědčících pro celiakii.

Tohle smutné zjištění bylo pro mě ten správný impuls, a já jsem se rozhodla rozšířit své schopnosti o pečení kváskového chleba, který svými účinky pozitivně ovlivňuje trávení a tak i zdraví člověka.

Čekaly mě tři týdny dovolené, které jsem měla strávit přípravou na státnice a tak jsem si je zpestřila tím, že jsem si založila kvásek. Jen tak „halabala“ jsem smíchala vodu s žitnou moukou a každý den jsem ho chodila pozorovat a „očichávat“, jestli něco dělá či ne. V Rychlebských horách, kde žijeme, byl duben a na chodbě našeho starého mlýna bylo 15°C, trvalo mu to jeden celý týden, než se objevily první bublinky. No to vám byla radost, když jsem viděla, že se můj pokus daří. Motivace je ohromný motor. Okamžitě jsem svůj kvásek pojmenovala (honosně, jak si zasloužil ) a zařadila jsem „Žiťoura“ mezi naše domácí mazlíčky.

Od té doby se ty kouzelné bublinky kvasící žitné mouky starají o kyprost našeho všedního nevšedního chleba, bez kterého si už náš život snad ani nedovedu představit. Kvásek jsem rozdala po vesnici všem, kteří chtěli péct svůj vlastní, opravdový chléb, přidala jsem pár svých rad a dodnes většina obdarovaných pečou svůj chléb a Žiťour tak spokojeně bublá i v jiných domech než je náš mlýn.

A jak dopadl můj příběh? Po krátké době pojídání kváskového žitného chleba mé potíže ustoupily a já jsem už ani necítila potřebu absolvovat další vyšetření, která by celiakii potvrdila či vyvrátila. Těžko říci, zda, to bylo zavedením kvalitního a dobrého chleba do jídelníčku a vyřazením klasického, běžně dostupného pečiva či odezněním stresu po úspěšném ukončení vysoké školy. Každopádně domácí chléb nás obohatil o svou přidanou hodnotu a stal se tak nenahraditelnou součástí našeho každoděnního jídelníčku.

Mám z toho velkou radost a i vám přeji, abyste také objevili kouzlo opravdového, domácího chleba, který udělá dobře vašemu zdraví a provoní váš dům…

„Protože tam, kde voní chléb, je domov…“ (tohle je z mojí hlavy )